Elektrické indukční pece pro ocelolitinu, „kuplovní pece“ pro šedou litinu
A co by to bylo za slévárnu bez pece…
U východu z expozice (v místech, kde je nyní sklad pro obchod, denní místnost a sociální zařízení pro zaměstnance) byla umístěna malá sušící pec. V sušičkách - jak v malé, tak i ve velké vozové - se sušila jádra a také rámy. Hned vedle ní - přibližně v místech, kde stojí exponát expediční T 138 Lambaréné - se tavila ocelolitina ve velké elektrické peci, vedle které bylo možné udržovat rozžhavenou hmotu ve dvou udržovacích pecích.
Udržovací pec (foto ze současné slávárny Tatry Metalurgie, a.s.)
Na ně navazovaly velké vozové sušící pece, za kterými se tavila ve dvou až po střechu vysokých kupolových pecích šedá litina. K těmto pecím také vedl příčně přes slévárnu největší jeřáb. Další dva jeřáby se pak pohybovaly směrem od dnešní recepce do zadní části budovy. Před „kupláky“ jste mohli vidět velké nádoby, do kterých se rozžhavená tavenina nalévala, tzv. fany. Z nich pak slévači plnili formy.
Bulání
A tak jsou formy naplněné rozžhaveným kovem a nezbývá než čekat na vychladnutí a zatuhnutí odlitků. Tato fáze procesu samozřejmě záleží na velikosti jednotlivých dílů. Například velké motorové skříně se bulaly v noci. S výrobou těchto velkých odlitků začínal pracovní týden. Po přípravě tavicí hmoty začala ranní směna kolem 11 h dopolední plnit formy. Na odpolední směně tavenina ve formách pomalu tuhla, aby pak v noci pracovníci mohli formy rozbít a vytáhnout surový odlitek. A právě tuto fázi mají na mysli slévači, baví-li se o bulání.
Odlitý výrobek před buláním (foto ze současné slávárny Tatry Metalurgie, a.s.)
Menší (ale někdy i ty větší) díly se rozbíjely ručně pro urychlení procesu. S velkými odlitky pomáhaly vytřásací rošty. I tyto stroje napomáhaly na slévárně k velkému hluku. Svou silou linky dokázaly rozbít i na beton tvrdou pískovou hmotu napěchovanou do formy na stroji MALCUS. O to více obdivu zaslouží slévači, kteří některé větší formy rozbíjeli velkými kladivy ručně. Surové odlitky pak putovaly na čistírnu na tryskání.
Čistírna - tryskáče, tygr
Surové odlitky (foto ze současné slávárny Tatry Metalurgie, a.s.)
Mezi nejméně čisté prostory na již tak zaprášené slévárně patřila čistírna. Toto pracoviště měla zvlášť jak ocelolitina, tak šedá litina. Zde se surové odlitky oprošťovaly od zbytku písku, jader, vtoků, výfuků, od všech nesrovnalostí, oburšovaly se spoje… Některé odlitky pracovníci čistí pomocí ručních či závěsných tryskáčů. Nedokonalé odvětrávání a malá nedostatečná ochrana úst a obličeje způsobovaly mužům u těchto nástrojů velké zdravotní problémy dýchacích cest. Jiné odlitky procházely fází očisty strojově. Zařízení „tygr“, do kterého se umístí odlitky a zároveň do něj tryskají malé broky, které odlité výrobky obrousí i očistí, svou funkci stále zastává na nové slévárně.
Pracoviště čistírny (foto ze současné slávárny Tatry Metalurgie, a.s.)
Pak již všechny výrobky prochází výstupní kontrolou. Součástí tohoto pracoviště byl prostor svařovny, kde na dvou plynových pecích opravovali pánové Sidora a Matula drobné opravitelné vady na odlitcích a tím je zachraňovali před případnou šrotací.
Po poslední kontrole ze slévárny na svět přichází krásný, vybroušený, kvalitní odlitek, na kterém práce mistrů slévačů končí. Takový výrobek je připraven plnit svůj účel. Popřípadě lze dále před samotným využitím odlitek ošetřit na lakovně povrchovou úpravou.
Pomocníci na slévárně
Pan Rýdel při žádné ze svých krásných vzpomínek neopomenul zmínit, jak náročná profese slévačů byla a stále je. Barvitě popisoval věci, které by si mnozí z nás nedokázali ani představit. Na staré slévárně byste nenašli automatizaci. Tuto práci dokázali pouze silní chlapi, kteří museli mít páru, posilování bylo jejich každodenním chlebem. Na straně druhé snad právě proto, že neměli žádné moderní pomocníky, se snažili svou práci ulehčovat jinak. Třeba důmyslným uspořádáním celé slévárny a plynulým navazováním všech pracovišť tak, aby byla manipulace s těžkými odlitky co nejkratší. Celou halu protínaly jeřáby, ty byly však v té době především hydraulické. Jen dva velké jeřáby elektrické mostové pomáhaly s manipulací velkých odlitků.
Trpasličí odlitky i těžcí obři
O těch největších odlitcích již zmínka byla - skříně pro 12válcové motory T 111 či převodové skříně. Odlitky, které se odlévaly ze šedé litiny vážili stovky kilogramů. Motorová skříň pro T 815 ukazovala na váze 350 kg. Naopak mezi nejmenší odlitky patří ventilová páčka, ocelolitinový odlitek dlouhý pouze cca 10 cm.
Exkurze na nové slévárně
Pro lepší představu vzniku odlitků mi pan Rýdel zajistil návštěvu tatrovácké slévárny. Nakonec slovo dalo slovo a vznikla celá exkurze nové slévárny pro všechny zaměstnance MNAT. Velké díky patří nejen panu Rýdlovi, ale také PR řediteli slévárny, panu Ladislavu Drozdovi a našemu průvodci, kterým byl pan Müller - konstruktér na slévárně. Zde také vznikly fotografie, díky kterým si můžeme lépe práci sévačů představit.
Věděli jste…?
… že koncem 60. let minulého století se stala na několik dekád součástí tatrovácké slévárny i slévárna v Bašce u Frýdku-Místku, kde se v té době odlévaly ze šedé litiny válce pro výrobu motorů?
Připravila: Kateřina Mokryšová
PŘEDCHOZÍ ČÁST ČLÁNKU
Fotoalbum
